top of page

Opakovač


Jedna zásadní rada ze světa úspěšných lidí z byznysu je: činnosti, které zvyšují Váš vliv, úspěch, finanční hojnost, se musí dělat opakovaně.

Co to znamená? To znamená, že když úspěchem našeho byznysu je trvalý přísun nových klientů, musíme je opakovaně získávat. Pokud jsou naším cílem peníze, pak je musíme opakovaně získávat. Jednoduché, že?

To si prosím uvědomme, pravidelnost je pravidelnost, jen tak se vyhneme ztrátám příjmu peněz, odklonu klientů, obchodním ztrátám díky externím okolnostem. Opakovaně dělejme klíčové činnosti i v době růstu i v době ztrát.

Toto pravidlo platí i v osobním životě. Pravidelně musíme spát, odpočívat, relaxovat, jíst, venčit psy, brát prášky, pokud je musíme brát. Pít kafe je také opakovanou činností. Tady je nám to ale jasné, je to tak zařízené, jinak bychom umřeli vyčerpáním, hlady nebo dehydratací. Ale spát, jíst, pít kafe není nepříjemné. Chodit ale pravidelně do fitka už trochu nepříjemné je, a proto opakovaně chodíme jen do doby plné motivace a vlastního předsevzetí. Pak to zahodíme, i když víme, že nové tělo se nedá koupit ani vyčarovat.

Totéž platí v byznyse, nepohodlné činnost neděláme opakovaně, například aktivně oslovovat nové klienty je zatraceně nepohodlná činnosti. Myslím aktivní prodej, ne pasivní prodej přes příspěvky na sociálních sítí a placenou reklamu. Často právě v obchodě ke klíčovým činnostem přistupujeme až v době krizí, tak jako do fitka si koupíme permanentku, až když máme bolesti zad a nebo nadváhu.

A víte, co se stane, když opakované aktivity budeme dělat opakovaně? Přestanou být nepříjemné, stanou se absolutní součástí našeho denního byznysu, tak jako spát a jíst. A co víc, velmi brzy a s jistotou nás vystřelí k trvalému růstu a úspěchu.

Podělím se s Vámi o můj nový nepříjemný opakovač, který pravidelně absolvuji. Je to cesta z Prahy na můj Venkovský Útulek, místo, které připravuji pro osobní koučování a venkovskou relaxaci. Z Prahy do Lázní Libverda vede pohodlná dálnice až do Liberce, pak rychlostní kus silnice, pak běžná silnice mezi menšími obcemi a pak stoupáte do kopce v překrásné přírodě. Dojedete ke šraňkám, tam se zhluboka nadechnete, pevně se chytnete volantu a v duchu se modlíte, abyste přejeli předposlední hrozivý lesní úsek, kde jsem napočítala 13 ostrých zatáček. Silnice nemá ani krajnice, ani dělící čáru. Prostě se pomalu sesouváte tímto lesním tunelem do předposlední vesnice přes cílem. Cesta je krásná, pokud jedete 40 km/hod a není tma. Horší je to, když prší, jsou mlhy, lišky vykukují z lesa a velké balvany, které osvětlujete svými světly, hází divné stíny, jako by za nimi hlídali lesní duchové. Cestu komplikují i místní řidiči, kteří nervově nevydrží a předjíždí hlava, nehlava. Držím se vždy pevně volantu a určitě tak na polovinu zatáček zadržuji dech. Je to moje opakovaná činnost, která mě vždy čeká, když se chci z Prahy dostat na venkov nebo když se z venkova potřebuji dostat do nejbližšího velkoměsta pro nákup veganských potravin, kapučína nebo obchodu pro psí pamlsky. Prostě nutně musím tuto cestu opakovat. Je to velmi nekomfortní, strašidelné, ale je to nezbytné spojení s mým záměrem a zpátky s civilizací. Nevím po kolikáté jsem už jela tuto trasu, ale musím říct, že jí mám určitě tak 20x projetou. Teprve včera jsem dýchala normálně, nepočítala zatáčky, jela určitě i 50 km/hod a do zpětného zrcátka jsem se podívala jen jednou, a to bez velké hysterie, jestli někoho za mnou nezdržuji. No holt, opakovaná činnost se mi brzy stane pohodlnou a věřím, že brzy budu někomu viset za autozadkem a tlačit ho před sebou, protože bude brutálně zdržovat mou cestu za kapučínem.

A jaký je Váš nepříjemný opakovač?


Vaše Mirka



32 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Žárovka

Comments


Life & Business & Money Coach

bottom of page