Čekání na znamení

Už více než rok jsem přemýšlela o tom, že si po velké ztrátě mé milované fenky pořídím dalšího psa. Parťáka pro svobodný a naplněný život. Měla jsem 8 let úžasnou černou fenu královského pudla, takou komplikovanou psí dušičku, měla své zlé zvyky, byla trochu praštěná, ale byla milovaná a tolerovaná. Byla prostě skvělá. Pak jsem k prvnímu velkému psovi pořídila druhou fenku královského pudla. To byla ta naše druhá. Říkali jsem jim holčičky. Moje dcera před třemi roky vyletěla z hnízda, a tak mi zbyly psí holky. Byla to legrace, byly jak malé děti, když se těšili na výlet, na procházku, na zastávku u pumpy, kdy já si dala kapučíno a jim jsem vzala něco na zub. Pak ta moje starší fena onemocněla a dlouhou bojovala o život. Nakonec zemřela a mne zůstala ta naše druhá. Byly jsme obě moc truchlící a život se zpomalil a sebral nám všechny radosti. Truchlily jsem dlouho. Moc dlouho. Po nějaké době jsem konečně připustila myšlenku, že bych mohla ještě mít dalšího psa. Modlila jsem se, ať dostanu nějaké znamení, že můžu, že jsem připravená, a že nebudu svou milovanou fenu nahrazovat jiným psem. Jakmile uvěříte, že můžete, tak jste připraveni to mít. Byla jen otázka času a znamení, že to udělám. Připustíte myšlenku a začnete o tom všude mluvit a věci se dají rychle do pohybu. Plán byl na světě, dokonce jsem měla i jméno pro svého dalšího psa, ale stále jsem čekala na znamení. Pak přišlo. Nebudu to natahovat, prostě v jednom vrhu zbylo štěně královského pudla. Byl tak dlouhou dobu nerezervovaný, že to až bylo podezřelý. Každý týden jsem se dívala na stránky a čekala, že si ho někdo vezme Nikdo, Aha znamení! Věřila jsem tomu, tak jsem se s paní majitelkou zkontaktovala, a netrvalo moc dlouhou, pro miminko jsem si jela. Parametry splněny - nesmí vypadat jako moje milovaná fenka, ano byl bílý a byl to kluk královák. Původně jsem ale chtěla fenu, ale znamení bylo znamení. Pejska máme doma. Je to vlk v rouše beránčím. Je to tyran a manipulant. Kouše mojí pozůstalou fenku do uší, lidi do zvednutých rukou, na psy dělá psí povyk a bojí se tmy. Nevím jestli toto byl nějaký fórek od mé milované fenky ze záhrobí, ale spíš si myslím, že mi dala šanci zase se radovat, starat, strachovat, vychovávat, odpočívat a přestat truchlit. Teď tady pejsek spinká, když píšu, a já doufám, že už bude spát do rána, je totiž po náročném dni unavený. Měl dnes půl narozeniny, přesně je mu 6 měsíců, tak tady drtil hračky, umělé kosti, a kosti mé druhé fenky. Je krásný, elegantní, veselý, chytrý, na hlavě má bílou rozcuchanou hřívu, tak mu říkám Einstein. Kdybych si mohla přát znovu, přála bych vždy rychle jít v životě dál, ať mě zastaví cokoli.